Naše anténní bedna byla opět předmětem zájmu nejen celníků. To, že jsme měli koncesi, byla skvělá zkušenost a nemuseli jsme do Suvy (hlavního města) a veškeré zařízení jsme dostali za letištní čáru.

To se, bohužel, netýkalo mého kufru, který zůstal někde na letišti v Los Angeles. Sepsali jsme dokument, který potvrdil ztrátu spínaného zdroje, dvou lampiček, kávovaru, osmi set metrů drátu na beverage, tří set metrů koaxu, patnácti filmů, dvou balíků českých knedlíků, kazety z minulé výpravy pro majitelku hotelu, nezbytné becherovky a taky něco trenek, triček, pasty na zuby a dalších nepotřebných věcí. Po ujištění, že na Fiji si určitě koupím nové ("a hezčí") jsme hodnotili, co bude ještě chybět. Po rekapitulaci jsme měli pouze obavy ze ztráty paměti.

Jak se později ukázalo, chyběl nám hlavně analyzer pro nastavení antén a tak jsme si spálili záda hned první den delším pobytem při ladění našich pacifických trumpet. Tak, jak se netěší nikdo na konce takových akcí, jsou začátky ve znamení nadějí a těch nejlepších předsevzetí. Další pohroma se zatím nekonala a tak jsme se jali pileupovat.

Jako obvykle se Evropa vyznamenala. To, co předváděli i naši soukmenovci z OK se nedá nazvat koníčkem a tak jsem přemítal, zda se nemá do Pacifiku jezdit za broukama, když tu nejsou žádní jedovatí. Nápravu vidím pouze v tom, že každý pojede na expedici, aby musel spolknout tu hořkou pilulku a poznal, zač je toho loket. Ale protože mě nikdo nenutil abych jel, měl bych popisovat to lepší, co na cestě kolem globu jednoho potká.

Ke světlejším stránkám výpravy patří také to, že jsem se potkal s lidmi, kteří tu chystají oslavy vítání nového tisíciletí. První paprsky na zkaženou civilizaci dopadnou právě na Fiji a tak se již nyní plní hotely a majitelé jsou nadšeni, jak to bude nadívat peněženky.

Nicméně Pacifik je nádhera sama i bez lidí a tak je vždy na co koukat. Nejen každodenní východy a západy slunce jsou malebné, ale i ranní průvody dětí v barevných uniformách jsou něco pro nás zvláštního a tudíž jsme je považovali i za vhodný objekt pro naše kamery. Bohužel jsme tentokrát v časové tísni a tak se nekoná slíbený výlet na ostrov Bounty.

Do našich logů přibylo dalších několik tisíc spojení a nastal čas na balení a přesun na další lokalitu. Tou bude Tarawa (T30) kde se rozhodne o dalším postupu.

Na Fiji bylo letos tolik vodních srážek, že tu poprvé byly záplavy. Pršelo tak vydatně, že u cest jsou dodnes znát stopy po nových řekách, které hnaly vodu do oceánu. Jestli bude El-Niňo takto vyvádět, budou v oceánu kapři.

Je skoro poledne, což v našem případku není čas k obědu, ale signál k balení a odeslání logů po Internetu. Necháváme na Fiji dozrávat druhou sklizeň cukrové třtiny, něco málo deka tělesné váhy a koaxiální kabely pro další návštěvníky.

Tož se vopatrujte a na slyšenou z Tarawy.

73!

Webmaster