Mezi vzrostlými palmami jsme dostali na vybrání ze dvou domů. Vybrali jsme druhý, blíže k moři s vidinou radiálů namočených do vod Tichého oceánu. Tak jsme si splnili sen a to nejen technický.

Náš dům byl postaven technikou vyvíjenou déle než Icomy nebo Kenwoody a tak teprve několik dnů po nastěhování jsme kromě obvyklých provázků našli i hřebíky, které spojovaly trámy.

Dům byl postaven kromě zmíněných hřebíků z toho, co poskytuje příroda v okolí. Nosné kůly, které zajišťovaly dům proti přílivové vodě, byly z cedrů, nosné trámy z kokosových palem a latě pod palmové bobrovky z jiných stromů, které nám později posloužily k výrobě nefungující rámovky. Otevírací okna byla velmi umně a pohledně upletena z listů kokosových palem. Neméně důmyslným a jednoduchým způsobem byla zavěšena na provázcích upletených z vláken kokosových ořechů, že se dala otevírat nahoru a dolu. Konečně jsem objevil, od koho že tento způsob odkoukali Angličani.

Náš dům byl k bydlení a k vysílání způsobilý. Sice jsme časem objevili několik nevýhod, jako že do domu hrozně táhne a z ofouknutí nás i v krku bolelo - omezili jsme tedy SSB a šlo to. Také jsme objevili, že v domě s námi bydlí v bobrovkách i myši, velikostí mezi krysou a dospělým hrabošem. Po několika dnech si nás prohlédly a koukaly se zaujetím na naše vysílání. Někdy jsem měl pocit, že znají morseovku.

Další malou nevýhodou byla plovoucí podlaha a tak když se někdo blížil k improvizovanému pracovišti, byl problém se trefit na klávesnici. Celou tuto přírodně ruční uměleckou práci kazil rozvod elektřiny a to nemluvím o normě ČSN3400. Naše ložnice sestávala ze tří matrací, nad kterými visely protimuší sítě.

Noční stolky z lakovaného dřeva a velké zrcadlo byly v tomto příbytku trochu komické, ale mohli jsme tak upravovat svůj vzhled před nástupem do šichty, což při evropském pileupu nepomohlo. Do domu se vstupovalo po schodišti z mramorované palmy od západu, do ložnice po půlkulatých stupních od severu přímo z pracovny. Ústřední chlazení bylo důmyslně tvořeno otvory v podlaze po seschnutí terasové palmy.

První den jsme sestavili něco z antén a znaveni cestováním a nabytými dojmy jsme bez povolení našich myších spolubydlících usnuli zdravým spánkem. Radioamatérské šílenství nastalo hned druhý den. Současně s montáží zařízení jsme postupně instalovali antény.

Na řadu tak postupně přišla zachovka, hábéčka, GP na třicítku a nakonec zlatý hřeb - vertikál od Titanexu na spodní pásma, vysoký 27 m. Jako výrobce antén bych neměl kritizovat konkurenci, ale anténa byla DoDo, což je termín z bolševické výroby velmi známý.

Cívku v tuneru za třináct tisíc Kč jsme sice prodloužili navinutím další na lékovku, ale kondík, jehož kapacita byla malá, jsme nevyřešili. Nakonec jsme, jak říká Jirka, porazili i tento problém a anténu jsme uschopnili na všechna tři spodní pásma a to bez velkého pomocníka MFJ, který zůstal ve ztraceném kufru.

Postupně jsme přemísťováním třicítkového vertikálu vyřešili přílivové trampoty a nakonec prodloužením koaxu i vlastní rušení. To vše již za provozu stanice T30R. Tak, jak přibývala spojení v CT lozích, jsme postupně vymýšleli jak polepšit náš signál v rodné Evropě, ale zároveň i stavbou beverage vylepšit náš poslech, který byl ztížen atmosférickými poruchami značně silné úrovně.

Protože 750 metrů měděného drátu bylo někde v kufru, museli jsme koupit nový - krásný železný, velmi vhodný na opravu plotu. Při každé další práci jsme sháněli nářadí náhradou za to, které se letělo podívat do Illinois.

Beverage nefungoval a ani změna barvy drátu nepřinesla kýžené. Bohužel ani rámová anténa nedokázala lépe poslouchat absolutně neukázněnou Evropu přesto, že byla ze žlutého drátu.

Z našeho dočasného příbytku jsme obdivovali antény na pozadí překrásných modrých barev laguny, kam jsme se chodili při přílivu koupat. Tentokrát jsme neviděli Pacifik zespodu, protože šnorchl a brýle zůstaly v kufru. Přesto jsme se neustále vraceli k problému, jak je možné házet do tak krásné a radostné přírody vše, co odpadne od ruky.

Další dny již probíhaly za značného zájmu stanic z USA, Japonska a pacifického blízkého okolí. To jsme již připravovali úder na Evropu. Těšili jsme se na spojení se soukmenovci, ale to, co předvedli naši sousedé, nemá nic společného s naším krásným koníčkem. Těžko se popisuje něco tak ostudného a nízkého jako je chování radioamatérů z Evropy. Nedá se vůbec pochopit, co vede Evropany k takovému počínání. Neustálé volání, které pouze zvyšuje QRM, vede k daleko menšímu počtu stanic, které se dovolají. To vše musíte zažít na vlastní uši.

Při pileupu JA stanic nikdo nedá svou značku dvakrát a vůbec ne, když jeho značka neobsahuje volaná písmena. Pileup japonských stanic je zákuskem, kremrolkou je radost být jim protistanicí. To platí s malými výjimkami i o stanicích z USA. Bohužel OK stanice patří do Evropy a i když se neřadí vedle Italů, je to špatné zjištění. Udělali jsme seznam našich výtečníků - co s tím zatím nevíme. Dělat si zlou krev nechceme, ono to asi stejně nepomůže.

Po několika dnech se situace stabilizovala a tak jsme zjišťovali možnost návštěvy slíbených dalších ostrovů. Kanton T31 - náš hlavní cíl - se od počátku jevil jako nesjízdný. Cesta je možná pouze lodí v ceně hodně přes 10.000 dolarů, ale hlavně je to sedm dnů na otevřeném moři. Při 14 dnech na cestě by nám na vlastní provoz zbylo několik málo dnů. To by byla příliš drahá sranda. Nakonec jsme usoudili, že bude rozumné vše důkladně rozmyslet. Pro návštěvu tak vzácné lokality, jakou Kanton bezesporu je, je potřeba po získaných zkušenostech důkladnější přípravy.

73!

Webmaster