Fytoterapie je odborný název pro termín známý spíše jako bylinkářství. K léčbě jsou využívány léčivé rostliny, případně vzácně i houby či řasy. Fytoterapie bývá označována za druh alternativní medicíny. Osoba praktikující tuto disciplínu se označuje jako fytoterapeut či bylinkář.
Využívání bylinek spadá až do starověku a pravděpodobně ještě dál. Nejstarší písemné zmínky najdeme na staroegyptských papyrech z doby 2800 př. n. l. Přibližně ze stejné doby pochází bylinář z číny. O bylinkářství se zajímal také král Šalamoun.

Středověké bylinkářství se koncentrovalo v klášterech. Většinou se jím zabývali mniši, ale nejvýznamnějším středověkým bylinkářem byla kupodivu žena, kterou určitě všichni znají pod jménem svatá Hildegarda. Na východě to zase byl Ibn Siná zvaný Avicenna. V moderních dějinách patří mezi představitele Paracelsus, Pietro Mattioli a Prosper Alpinus.

Pojďme si něco málo říct o sběru bylin

Rostliny sbíráme v čistém prostředí. Alespoň 200 metrů od cesty. Nesbíráme podél kolejí, prašných cest, v oblasti skládek, nebo tam, kde by mohly být hnojiva a chemikálie. Nejlepší doba sběru je v poledne, protože jsou květy v plném květu. Nesbíráme v dešti. Je důležité šetřit přírodu. Jedovaté rostliny sbíráme i sušíme odděleně. Sbíráme pouze ty byliny, které zaručeně známe a nesbíráme chráněné rostliny. Je vhodné řídit se Kalendářem sběru rostlin a to i v případě, že se považujeme za dobré znalce.

Co se týče sušení, sušíme na suchých a prosvětlených místech, rozprostřeme na plachtu. Suší se tak dlouho, dokud se nelámou. Není vhodné používat rychlé sušení na tepelném zdroji (topení, sušička, trouba), protože část účinných látek se rychle ztrácí.
Celou řadu bylin samozřejmě můžeme pěstovat na zahradě nebo dokonce doma za oknem. Mezi nejoblíbenější doma pěstované byliny patří máta, meduňka, saturejka, oregano, estragon, bazalka a další.