Řekněte mi upřímně: Máte rádi, když vás na kůži něco svědí? Nemáte, že? Stejně jako já. A z toho důvodu nemáme my lidé rádi nic, co u nás takové svědění vyvolává. A to ať už jde o nějaké alergie nebo třeba reakci na poštípání hmyzem. A tím pádem nemáme rádi ani komáry, ani ovády, ani blechy. A z těchto jsou pro nás nejhorší ty posledně zmíněné, tedy blechy. Protože na polétavý hmyz platí dejme tomu aspoň síť v okně, repelent nebo plácačka na mouchy, zatímco na blechy zdánlivě vůbec nic. Jednu rozmáčkneme, a je tu další. Postříkáme je nějakým tím sprejem a pár jich uhyne, jenže za chvíli vylezou z úkrytu další, přeživší. A pijí nám krev. V přeneseném smyslu slova i doslova. A protože jim chutnáme, nedá se doufat v to, že se nakrmí a půjdou o dům dál. Zůstanou pěkně s námi. K naší nelibosti.

Jenže přece se nenecháme jenom tak vysávat blechami! Stačí, jak nás vysává finanční úřad a manželka. A tak proti blechám bojujeme. Jenže k tomu, aby to bylo úspěšné, jsou potřeba skuteční experti na hubení blech. Jinak jich totiž sice možná pár pobijeme, ale nezvítězíme. Budou se zřejmě množit rychleji, než je stačíme zabíjet. A to nám možná přinese dobrý pocit z toho, že už nás ty zabité nebudou obtěžovat, jenž ale bude za chvíli vystřídán nelibým svěděním čerstvých kousanců.

A tak neváhejte. Ocitnete-li se někde coby objekt invaze blech, honem k odborníkům. Kteří už vědí, jak si s nimi poradit. Protože lepší řešení nenajdete. Na to se můžete spolehnout. Kdyby totiž lepší řešení existovalo, blechy už by tu s námi nebyly. Dávno už bychom je sprovodili ze světa.

Ale ony jsou tu přesto s námi. A nechystají se rezignovat. A proto je bijte a nemějte s nimi soucit. Ony ho s námi přece také nemají. A buď vyhrajeme my, nebo ony. A je lepší, pokud to budeme my. Přece se kvůli nim nebudeme drbat celý zbytek života! Přece je nenecháme, aby si tu na nás vyskakovaly!