Vnější krása
Všichni se rádi obklopujeme krásnými věcmi a ještě raději se díváme na krásné lidi. Tato vnější krása je však jen takové pozlátko pro naše ošálení. Pouze ve vnější kráse ideál nikdy nenajdeme a pokud se upneme pouze na ni, budeme vždy krutě zklamáni. Vždyť k čemu nám bude krásný dům, když se v něm budeme cítit osamocení, k čemu nám bude krásná skříň, když bude naprosto nepraktická a k čemu nám bude krása ženy, když bude soustředěna jen sama na sebe a bude jí scházet lidská hodnota.

Vnější krása okamžitě upoutá naši pozornost, a tak ji hned obdivujeme, protože je tím prvním, co jsme zaregistrovali dříve než ostatní vlastnosti. Vytváří dojem, že je tou nejvyšší hodnotou, ačkoliv je to jen prázdnota a povrchnost. Lesk vnější krásy na chvíli ohromí, abychom jej brzy opustili a hledali vnitřní teplo a lásku.

Vnitřní krása
Aniž jsme si toho příliš vědomi, odráží se v naší tváři veškeré naše myšlenky a způsob chování. Každá zloba, nespokojenost a naopak radost ze života a pocit štěstí, to všechno způsobuje, jak nás lidi vnímají a jak rádi jsou v naší společnosti.

Žena nemusí mít pleť bez poskvrnky ani souměrnou postavu a přesto může být krásná svým přirozeným způsobem, vnitřní harmonií a láskou sama k sobě. Každá žena zkrásní, když září láskou a spokojeností. I vrásčitou stařenku vnímáme jako krásnou, protože je laskavá, moudrá a milá.

Naši přitažlivost nevytváří vnější vzhled sám o sobě. Můžeme vyjít z kosmetického salonu perfektně upravené, ale když máme smutné oči bez lesku a nucený úsměv, svět nás přesto jako krásné neuvidí.

Závěr patří slovům známé herečky Andrey Hepburnové, která dokázala harmonicky spojit oba druhy ženské krásy:
„Pravá krása vychází zevnitř. A život nám nepřestává dokazovat jedinou pravdu: tělo je opravdu krásné, když v něm žije krásná duše!“